Dvojníci
Vycházeje z běţných fyzikálních představ o světě, jsem předpokládal, ţe kaţdý člověk je unikátní, neopakovatelná bytost, a ţe smrt je proto záleţitost absolutní. Pak jsem ale zjistil, ţe na jemné úrovni je všechno trochu jinak. Kdyţ jsem pochopil, ţe struktura vesmíru je buněčná a duchovní podstata se v jednotlivých buňkách vesmírné plástve opakuje, mé představy o člověku se změnily a ukázalo se, ţe v čase a prostoru, a to dokonce v rámci jediného světa, je kaţdý člověk shlukem entit, spojených jednotící informační strukturou. Z východní literatury je známo, ţe člověk má svého energetického dvojníka. O tom jsem se přesvědčil při analýze jemných vrstev pole a začal jsem energetického dvojníka zkoumat. Jakmile začneme o nějakém člověku přemýšlet, náš energetický dvojník se okamţitě přenese do jeho blízkosti a začíná shromaţďovat údaje, i kdyţ jen pro podvědomí. Chování dvojníka je ovšem dáno představami z našeho vědomí – přesněji řečeno podoba mého dvojníka je závislá na mém charakteru. Napadlo mě, ţe bych činnost a moţnosti svého dvojníka mohl nějak rozšířit. Po specifickém tréninku by mohl pracovat na fyzické úrovni. Uvedu příklad.
Jednou jsem pocítil, ţe jedné mé známé hrozí smrt. Na její záchranu jsem měl jen půlhodinu, a protoţe na jemné úrovni probíhá očista karmy příliš pomalu, mohlo se stát, ţe to nestihnu. Vyslal jsem k ní tedy svého dvojníka a brzy jsem se dověděl, ţe je všechno v pořádku. O několik dní později jsem ji potkal:
"Víš, ţe v pondělí v šest večer jsi mohla zemřít?"
"To je pravda. Potřebovala jsem si vzít něco nahoře na skříni, spadla jsem ze ţidle na záda a div jsem se týlem neuhodila o hranu stolu."
Kdyţ dokáţete aktivizovat svého dvojníka, získáte moţnost kontrolovat na dálku jakoukoli situaci. Pak jsem ale těchto pokusů zanechal, protoţe jsem pocítil, ţe by to mohlo být nebezpečné. Došlo k tomu následovně: jednou jsem na dálku diagnostikoval jednoho senzibila a najednou jsem zaznamenal mohutný útok. V první chvíli jsem nechápal, co se děje. Později jsem zjistil, ţe jsem se k vyšetřovanému choval přezíravě, ţe má diagnóza byla vnímána jako útok a odvetná agrese byla tak mohutná, ţe jsem si musel lehnout, protoţe jsem se potácel a točila se mi hlava. Můj zdravotní stav se stále zhoršoval. Vyslal jsem tedy k senzibilovi svého dvojníka, který pole toho člověka protrhl. Útok okamţitě ustal. Teprve pak jsem si uvědomil, ţe blokace dvojníka a protrţení pole by mohlo vyvolat senzibilovu smrt. Vybavil jsem si magické techniky, při jejichţ uplatnění napadený do deseti dnů zemře na diagnózu, kterou lékaři hodnotí jako zápal plic či něco podobného. Několik hodin jsem pak spotřeboval na to, abych obnovil struktury senzibilova pole, které jsem prostřednictvím svého dvojníka sám porušil. Bylo mi jasné, ţe jakákoli nevraţivost vůči komukoli povede k tomu, ţe můj dvojník bude usilovat o jeho smrt. A člověk se přitom dokáţe zlobit i na své děti a další nejbliţší. Jenţe kolika ţivoty pak za něco takového musíme platit! Později jsem si ještě nesčetněkrát uvědomil, ţe uţití síly se rovná prohře, kdeţto chápání toho, co se kolem nás děje, a správná orientace jsou mnohem spolehlivějším
způsobem ochrany neţ jakákoli protiakce.
Ukázalo se, ţe energetických dvojníků má kaţdý z nás několik. Známí mi tvrdili, ţe mě potkali ve městě ve chvíli, kdy jsem prokazatelně spal doma. Začalo mě zajímat, koho to vlastně potkali, a tak jsem celou situaci distančně vyhodnotil. Výsledky tohoto průzkumu byly zvláštní: byl jsem to já, ale v kombinaci s prostorem a záhrobím to byla jakási moje kopie, která byla tam, ale zároveň se realizovala zde, obvykle ve chvíli, kdy jsem spal. Dvojník tak můţe měnit charakteristiky prostoru v našem světě, protoţe je reálně viditelný a prakticky nerozeznatelný od originálu. Dlouho jsem přemýšlel o tom, k čemu potřebujeme dvojníky a jaký je jejich význam. Ukázalo se, ţe dvojník ţije pěti ţivoty a ţe na jemné úrovni jsme jakoby pětinou nějaké rozsáhlejší struktury.
Kdyţ člověk zemře, jeho tělo se rozpadá, ale vědomí se transformuje a kvintesence toho, čím prošel, musí být někam předána. A také je, a to dvojníkovi. Jakmile se hroutí i dvojník, základní informace se přenášejí do struktur osudu, přičemţ nákresy ukazují, ţe náš dvojník připomíná motýla, kdeţto osud snad ptáka, snad šestikřídlou ještěrku. Kaţdý útvar existující v čase má formu a obsah, které se předávají vyšším hierarchickým strukturám.
S jednou ze svých pacientek jsem před časem absolvoval tuto rozmluvu:
"Část vašich potíţí lze vysvětlit tím, ţe se prosazují programy z minulých ţivotů. V posledním ţivotě jste byla muţem a ţila jste v Austrálii."
Pohlédla na mě tak, jako bych jí právě vytáhl z kapsy peněţenku:
"Minule jste mi ale říkal, ţe jsem byla ţenou a ţila v Americe.“
Zastyděl jsem se, ale přesto mi neustále bylo jasné, ţe obě varianty jsou správné. Aţ později jsem zjistil, ţe kaţdý člověk má i dvojníka opačného pohlaví, tedy identickou energetickou strukturu. Oba ţijí v jemné energetické hladině a jsou spolu v trvalé korelaci. To usnadňuje střídání pohlaví v jednotlivých ţivotech. Aby příliš nelpěl na jedné tělesné schránce, člověk nejen churaví, stárne a umírá, ale také pravidelně mění pohlaví. Nezbytný hormonální pohyb je vlastně minimální. V kaţdém člověku totiţ ţije jak ţenský, tak muţský princip. Stačí 5-l0 procentní pohyb tím či oním směrem a rodí se dítě odpovídajícího pohlaví. Nejednou jsem sledoval, jak před početím nebo dokonce i po početí pohlavní orientace dítěte kolísá. Pokud se začnou probouzet nebezpečné programy, typické pro ţenské pohlaví (ţárlivost, nenávist), rodí se obvykle chlapec; mateřské programy v něm jakoby spí, ale mohou se aktivizovat v jeho dceři, a naopak. Kdyţ člověk tíhne ke změně pohlaví během jediného ţivota, jedná se o blokaci nezdaru, hrozícího někde uvnitř. Jednou za mnou přišla ţena a řekla mi, ţe miluje jinou ţenu a ţe má v sobě duši muţe.
"Změna pohlavní orientace během jediného ţivota je obvykle spojena se ţárlivostí," začal jsem jí vysvětlovat. "V minulém ţivotě jste byla neuvěřitelně ţárlivá a ta ţárlivost se postupně začala měnit v nenávist k ţenám, které vás mohly připravit o milovaného člověka. Pokud se něco podobného bude opakovat i v tomto ţivotě, nevydrţíte to a svou ţárlivostí budete zabíjet lásku k jiným lidem i k sobě. To znamená, ţe v tomto ţivotě buď zemřete, nebo začnete pociťovat zvýšený zájem o jiné ţeny a měnit pohlavní orientaci. Totéţ se stává i u muţů – ţárlivý muţ tíhne k homosexualitě. Ţárlivost je lpění na milované osobě, na vztahu k ní, na hmotném světě. Kdyţ jsou duchovní struktury lidstva příliš spojeny s tímto světem, rodí se zvýšená agresivita, která bývá blokována nemocemi, smrtí či změnou pohlavní orientace. Kult těla ve starém Řecku postupně vedl k hromadné homosexualitě. K tomu docházelo i v období renesance. A dnes lidstvo zápolí s analogickými problémy. Kristovo přikázání "Miluj Boha svého více neţ otce a matku a syna svého" je nejlepší lék na homosexualitu.
A ještě pár slov o dvojnících. Ukazuje se, ţe kromě prakticky identických energetických polovin opačného pohlaví existuje asi devět dalších spřízněných principů. Člověk, který je na fyzické úrovni bytostí zcela individuální, je v jemných hladinách stále univerzálněji vplétán do okolního světa. Nejdřív jsem si myslel, ţe dvojníci jsou dvě poloviny páru, které se navzájem hledají, aby spolu vstoupily do manţelství. Nesmysl – ty se naopak nesmějí potkávat, protoţe jsou si příliš podobné. Mé další výzkumy mě přivedly k pozoruhodnému závěru. Člověk můţe dvojníka najít nejen v jiném člověku, ale i ve zvířeti, rostlině či dokonce minerálu. Kaţdému člověku je na světě nejbliţší nějaký ţivočich nebo rostlina. Jedna ţena mě poţádala, abych jí nakreslil zvíře, které by mělo energetiku podobnou té její.
Začal jsem kreslit, ale moje ruka neustále unikala přes horní okraj čtvrtky. Na obrázku se nakonec objevil lenochod visící na větvi. Na vnější úrovni je naše myšlení individuální, zatímco na vnitřní – kolektivní. V nejjemnějších hladinách je vše stejné – bez ohledu na to, zda jde o zvíře, člověka či minerál.