KONTROLA SITUACE
V poslední době jsem zaznamenal jednu zajímavou zvláštnost: jakékoliv moje snahy ovládat situaci jsou zastavovány.
Po krátké analýze jsem pochopil, ţe je to jednoduše záchrana. Jakmile se chopím jakékoliv situace, pak lavinově roste touha ji zcela ovládat. Okamţitě přichází výbuch podráţdění kvůli sebemenší hlouposti. Pacienti mi často vyprávěli o nečekaně vzplanuté touze udeřit někoho rukou nebo dokonce noţem, jestliţe ho měli v rukou. Sám jsem zaţil takové momenty. Povaţoval jsem to za patologii ve svém charakteru. Nyní chápu: je to zvýšená touha ovládat druhé a touha zničit toho, kdo se nám nepodřizuje. Kdyţ se soustředíme na svou vůli, na své touhy, zapomínáme na vůli Boţskou. Proto je v buddhismu jednou z hlavních podmínek dosaţení osvícení zřeknutí se chtíče. To znamená, ţe není potřeba se učit ovládat svět, ale je třeba cítit svou druhotnost a bezbrannost. Často vysvětluji pacientům, ţe touha ovládat svět na vnější úrovni přináší rozvoj a rozšíření moţností. Touha ovládat svět na jemné vnitřní úrovni způsobuje nemoci a smrt.
Nedávno jsme s přáteli hovořili o problémech, které se objevily u našeho kamaráda.
– Má zvýšenou úroveň pýchy, – řekl jsem, – má pocit, ţe je víc neţ ostatní, dřív nebo později to způsobí ztrátu všeho. Podíváme se naslepo, – navrhl jsem, – jen pro čistotu experimentu, na úroveň pýchy u čtyř lidí, včetně nás dvou.
– U prvního, – řekl jsem, – je normální.
U druhého byla úroveň pýchy zřetelně vyšší.
– Třetí, – říká můj přítel.
– U toho je smrt, – řekl jsem. – Úroveň pýchy mu nedává šance přeţít.
Prohlédl jsem čtvrtého, tam to bylo víceméně v pořádku. Pod druhým číslem byl známý, který měl hodně problémů. Pod číslem tři jsem prošel já sám. Ihned jsem pochopil, v čem je problém. Podvědomě jsem začal pronikat do mnohem většího rozsahu jiných světů. Celý rok jsem se modlil, abych se zbavil lpění na duchovnosti, které vzniká při kontaktu se čtyřmi světy. Někdy při diagnostice proklouzávaly programy rozsahu sedmé, třinácté úrovně, ale to byla povrchní, čistě informační diagnostika, bez vzájemného působení. A při energetickém, reálnějším vzájemném působení začíná to samé, kdy místo jednoho rublu dostáváme milion.
Člověk ani nechápe, ţe u něj vzrostla úroveň pýchy, která se tu přetavuje v program sebezničení.
Člověk si nestíhá uvědomit touhu rozmáčknout jiné, zabít někoho nebo sebe. A potom ukončí svůj ţivot sebevraţdou, nebo umírá na těţkou nemoc, aniţ by stačil pochopit, v čem je problém. Pochopil jsem, ţe mi zbývá málo času. Mám jediné východisko: dále utíkat a plazit se k Boţskému, a přitom stále více pociťovat jeho reálnost ve své duši.
Jestliţe se naučím zcela zbavovat kontroly nad situací, odpoutám se od svých tuţeb, plánů a nadějí, poskytne mi to doplňující čas a pomůţe mi to přeţít.