ZVLÁŠTNOSTI PRÁCE NA SOBĚ

Co mám dělat v případě, kdyţ zjistím, ţe musím odpustit člověku uráţku, a odpouštím ve vědomí, ale z podvědomí uráţka nemizí. Jak se toho zbavit?

– Nejprve je potřeba pochopit, ţe uráţky – to je lék a záchrana naše i našich dětí.
Potom je potřeba pochopit, ţe před Bohem nejsou nevinní a viníci, neexistuje člověk, který nás urazil, – je Bůh, který nás léčí a umoţňuje nám rozvíjet se.
Odpustit druhému – znamená přijmout ztrátu lidského štěstí.
A pokud v tomto okamţiku udrţujeme v sobě aspoň kapku Boţské lásky, – ztrácejíce lidské, získáváme Boţské.
Nakolik v sobě rozvineme připravenost odpouštět, tedy přijímat v sobě Boţí vůli se zachováním lásky v duši, natolik rychle se začíná měnit naše podvědomí. Můţeme rychleji pochopit, ţe člověk, který nás urazil, za nic nemůţe, kdyţ si ho představíme jako dítě.
Nenávist, podráţdění, uráţky vůči dítěti jsou nesmyslné. Výchova strachem, poníţením, závistivostí – je ubíjející pro dítě i rodiče. Pokud se nám něco nelíbí na chování dítěte, musíme měnit sebe a jemu pomáhat změnit se. Dítě je moţné trestat, ale vţdy je potřeba odpouštět a milovat. Často mi je kladena následující otázka: připusťme, ţe kdosi ze známých Vás zradil, poníţil, okradl. Je potřeba mu odpustit. Znamená to, ţe vztahy musí být takové jako i dříve? Takţe, pokud dítě zlobí, je potřeba ho milovat a odpouštět mu, ale přitom je moţné ho omezovat nebo trestat proto, aby se snadněji mohlo změnit k lepšímu. Jsme Boţští
ze své podstaty, ale máme lidský obal. Proto ţijeme ve dvou logikách – Boţské a lidské.
Proto chci ještě jednou zdůraznit, ţe nejlepší výchovou lidí, kteří nás obklopují, je naše sebevýchova.
Dříve jsem se domníval, ţe naše hlubinné změny reálně ovlivňují jen děti. Potom jsem začal s údivem zaznamenávat, ţe blahodárné změny v duši člověka, nacházejícího se u mě na příjmu, nejen pomáhaly, ale často zachraňovaly ţivot příbuzným, přátelům a dokonce vzdálenějším známým, majících spojitost s pacientem.
Potom jsem pochopil: to, co nazýváme emocí, je strukturou pole. Kdyţ začínám měnit sebe, začíná se kolem mě měnit struktura prostoru a času.
A čím rozsáhlejší jsou vlastní změny, tím reálněji se mění okolní obraz světa. Mění se nákres událostí, emocí lidí, jejich vztah ke mně. Čím hlubší jsou kladné změny, tím větší je rozsah působení na okolní svět.
Takovým způsobem můţe být změněn charakter a osud těch, kteří mě obklopují.
Někdy se mě ptají:
– Jak mohu pomoct svému příbuznému? Jak se za něj pomodlit, aby mu bylo lépe?
A já odpovídám:
– Chcete-li pomoct druhým – pomozte sobě.
Dříve jsem nechápal smysl fráze: nejtěţší je zvítězit nad sebou. Vše se ukázalo být jednoduché. Právě skrze sebe, přes své podvědomí, extra hlubinné emoce se dostáváme ke skutečnému spojení a vzájemnému působení s okolním světem.
Tím, ţe měníme sebe, měníme svět okolo nás.