ZÁPAD-VÝCHOD

Přečetl jsem jen Vaši první a pátou knihu, nyní studuji druhou. Zajímám se o čínskou filozofii, konkrétně Tao te ťing a Feng-šuej. Není to daň módě, skutečně je to zajímavé a láká mě to. V souvislosti s tím mám otázku: jak lze chápat „absolutně moudrý směřuje k nečinnosti?“ Jak lze prakticky aplikovat „nečinnost“?

Jiţ jsem vyprávěl příběh o tom, jak k mnichovi přišel jeho ţák a řekl, ţe je připraven vykonávat jakoukoliv práci. Pro začátek mu mnich navrhl, aby sázel mrkev natí dolů. Říká se, ţe Serafim Sarovskij kaţdý den přemisťoval hromadu dříví z jednoho místa na druhé. V Indii to je nazýváno nelpěním na výsledcích své práce. V mládí jsem si sepisoval seznam neodkladných úkolů, které musím splnit následující den. Můj seznam se postupně rozrůstal a byl doplňován. Kdyţ dosáhl 40 bodů, všiml jsem si, ţe jsem začal být unavený a propadat sklíčenosti, bál jsem se, ţe nic nestihnu. A tehdy jsem vyhodil všechny seznamy
s rozhodnutím uvidět, co se stane. A nic se nezměnilo. Na to, co nebylo potřeba dělat, jsem nevzpomínal, a ostatní mě nutila plnit samotná situace. V mém chápání je čin spojen s touhami, s cílem, čili s vědomím, které se neustále vrací k cíli. Čím větší je závislost nakonečném výsledku, tím více se bojíme, uţíráme se, uráţíme se na ty, kdo nám brání v činu, propadáme sklíčenosti, kdyţ nestíháme. Proto, aby vychovali ţáky, navrhovali jim nejprve plnit bezúčelné skutky. To zbavovalo závislosti na touhách. Kdyţ je čin uskutečňován bez lpění, neškodí duši a můţe být nazýván nečinností, jinými slovy, čin je uskutečňován
zvnějšku, ale neprobíhá uvnitř. To umoţňuje, zabývajíce se jakýmikoliv záleţitostmi, zachovat pocit Boţského v duši.
Vzpomínám si na zajímavý fakt. Ve škole jezuitů, podle všeho, byl následující test výběru nejlepších ţáků. Mladému mnichovi řekli, aby přišel na pohovor, dejme tomu, v 9 hodin ráno. Přišel včas a čekal. Uběhlo 5-10 minut, ale nikdo ho nezavolal. Uběhla hodina, po ní druhá, třetí. A po celou tu dobu mnicha nepozorovaně sledovali. Pokud zkoušený projevoval sebemenší příznaky nespokojenosti, podráţdění, byl vyřazen z kandidátů na odpovědné místo.
Ten, kdo se rozčiluje, spěchá, strachuje se, nemůţe splnit váţný úkol. Vikingům dávali před bojem pít odvar z muchomůrek. Vědomí zůstávalo čisté, a strach, obavy mizely, protoţe klesala závislost na touhách. V Indii byl součástí sloţení svatého nápoje „sóma“ kromě mléka také odvar z muchomůrek. Vojákům před bojem říkali: „Uţ jsi zemřel, proto v tobě nemůţe být strach, nenávist a obavy. Jdi a konej svoji povinnost.“ Vnější, s tělem spjaté vrstvy vědomí a touhy byly brzděny, ale odhalovaly se vnitřní, mnohem rozsáhlejší vrstvy.
Abychom se mohli zabývat filozofií, musíme vidět skrytou jednotu všeho probíhajícího v okolním světě. Abychom pocítili jednotu s ním, musíme proniknout do jemných plánů a oprostit se od těch vnějších. Proto byla skutečná filozofie vţdy těsně spojována s mystikou a náboţenstvím. Pro západního člověka je důleţitý orgán, který rodí funkci. Pro východního člověka je důleţitá funkce, která vytváří orgán. Proto západního filozofa zajímá, jak je uspořádán orgán, ale východního – jak funguje a je spojen s ostatními orgány. Proto západní medicína léčí jen orgán, ale východní se snaţí vyrovnat funkce celého organismu, všech jeho
orgánů. Přestoţe zásluhy západní i východní medicíny, jako ostatně i filozofie, jsou nesporné, pak čím dále se rozvíjíme, tím lépe chápeme, ţe vidět jednotu všeho probíhajícího, léčit celý organismus úhrnně je mnohem perspektivnější, neţ se zabývat jednotlivými orgány.
Mimochodem, otázka, co je prvotní, funkce nebo orgán, byla uţ do jisté míry řešena sovětským psychologem Leontěvem. Ve svých pracích popisuje následující fakt: pokud se organismus ocitá v nových  podmínkách, pak několik orgánů můţe společně vytvářet novou funkci, důsledkem čehoţ se začíná utvářet nový orgán. Takţe se dá říci, ţe oprávněná jsou obě vyjádření. Funkce utváří orgán a orgán potom plní funkci. Pro mě vypadá východní filozofie ve svém strategickém chápání světa jako funkce, a západní filozofie a medicína – jako orgán, pracující v čistě praktickém aspektu. Princip nedělení umoţňuje odpojit druhotnou funkci a vrátit se k prvotní, čili k té, která existovala před orgánem, před materiálním světem, tam, kde byl svět jediným svítícím bodem.